ZEMĚ cesta blázna

 

zemePo přečtení nádherné knihy ZEMĚ od Jardy Duška jsem vybral ty nejzajímavější myšlenky. Nejedná se tedy o recenzi, ale o výtah toho nejlepšího co mě v knize zaujalo a s čím v plném rozsahu souzním. Kniha je to velice čtivá a pro každého, kdo má rád Jardu, stejně jako já, bude radostí si ji také přečíst.

 

 

 

 

Všechno je ENERGIE

 

Když se mi podaří uvolnit se a ztišit, je kouzlo principem života, který zažívám. Tím nemyslím nějaké magické praktiky – čáry, máry. Nemyslím kou-zlo. Čáry a kou-zla neumím. Ale pokud jde o fascinaci, zázrak, tak toho je Existence plná. Všechno je Energie, a ta je jenom jedna. Vždy záleží na záměru, který jí vtiskneme. Hlavni je pohyb. Nálepky, jež dáváme Energii, jsou komplikované, zavádějící a matoucí, protože souvisejí s „hodnocením. Jakmile se nasadí hodnocení, dostaneme se okamžitě do velice složitého světa. Ocitneme se ve světě mysli, pojmů, a není žádným tajemstvím, že to, co může být pro někoho zážitkem pozitivním, pro druhého představuje prožitek negativní. Zabíjačka může být zážitek kulinářský, ale i odporný. Jakmile pustíme mysl do rozdělování na dobré a špatné, dostaneme se vzápětí do problémů – vždy záleží na úhlu pohledu, z něhož se díváme. Toltékové například říkají, že Vesmír nezná nedokonalou situaci, nedokonalou věc, nezná chybu. Chyby vidí jenom naše mysl. A ta má dojem, že by to všechno měla nějak opravit. Tím narušuje rovnováhu, kterou svými zásahy rozhodí. Když se vrátím ke slovu „kouzlo můžeme ho spojovat s manipulací, s ovlivňováním, s triky. A může také znamenat něco „půvabného. Když jdeme k lékaři, obvykle nám dá najevo, že tělo není vlastně naše. Je to takový přístup naší civilizace. Tělo se ve skutečnosti vyvíjelo tisíce let a stále se vylaďuje.

 

Ves-MÍR

 

Začali jsme žít ve světě, kde opozice proti sobě bojují, kde se vyvražďuje a vyhlazuje. Ve světě, který graduje až do paranoidního ozbrojování. Dokonce by někteří chtěli zbraně vystrkat i do meziplanetárního prostoru, což jim podle mého soudu nepřísluší. Meziplanetární prostor je přece prostorem mírovým, neboť jde o Ves-mír.

V takzvaně civilizovaných zemích se profiluje individualismus, a přitom když se podíváme na síť života, zjistíme, že žádné individuum tam nemůže existovat. Existují říše lidi, stromy, ptáci, plazi… Tam není jeden pták, jeden člověk. To nejde. Život by odumřel, nepokračoval by. A jakmile tohle uvidíme, pochopíme, že individualita, dejme tornu iluze individuálního vědomí, je určitý bonus, který má na planetě člověk, zejména běloch – osobuje si ho, protože má tendenci pořád něco zbožšťovat a nevidí, že Bůh je vše. Proto teď zrovna zbožštil svoje ego „Já to dokážu!, Já udělám kariéru!, Já ukážu ostatním, kam jsem to dotáhl! Je to dnešní pozvolna odumírající mánie, ve které se pohybujeme a ztrácíme kontakt s celkem. A v momentě, kdy přijdeme o tento kontakt, jsme frustrovaní, protože přijdeme o energii, z níž jsme Stvořeni. Opustíme to přítomné a úžasné energetické pole, svou myslí se z něj z nějakých záhadných důvodů vyřízneme a staneme se snadno zranitelnými! A jsme ohrozitelní, Dokud zůstáváme součástí proudu života, nemáme se čeho bát.

Jak praví Ješua je třeba jedním okem hledět dovnitř – sledovat sebe sama, svůj pohyb, své tělo, a druhým okem se dívat ven – vidět a vnímat souvislosti, své okolí. A pořád bychom tyto dva pohledy měli udržovat propojené. Pak nebudeme frustrovaní. Některé věci nás mohou zlobit, ale vidíme svět takový, jaký je, v té fázi, v jaké se nachází. Nemá smysl ho v téhle vteřině opravit na něco jiného, protože to ani nejde. V momentě, kdy zjistíme, že to, co můžeme měnit, jsme my sami, že můžeme měnit svůj pohled na svět, tak zjistíme, že se zázračné přelabbďbbujbbíbb energie a děje se „kouzlob, zázrak, a to v tom samém světě, kde jsme se ještě včera cítili být ohroženi, méně bezpeční, osamělí a frustrovaní. Najednou se cítíme dobře, potkáváme jiný typ lidí, povídáme si s nimi. Vesmír poskytuje tolik popisů světa, kolik je lidí. A v rámci těchto popisů nabízí každému člověku plnou realizaci kteréhokoli popisu. Svět mu vyhoví a nabídne mu nepřeberné množství důkazů, že jeho popis je správný. V tom mi připadá, že Vesmír má obrovský smysl pro humor b„Chceš mít nebezpečný svět Žij si v něm! Prosím! – Chceš svět harmonický Tady je! Hop!b

 

Jednota

 

Stále se mi potvrzuje, že jediné pojetí světa, které se blíží Skutečnosti, je pojetí celostní. Nejčastěji je přirovnáváno k minci, která má dvě strany. Pravá a levá strana nebo rub a líc jsou dva úseky Jednoty. Nepochopení nutné harmonie mezi těmito dvěma stranami či silami přináší nepříjemné důsledky.

 

Země

 

Země je živý organismus vytvořený na holografickém principu. Každá jeho část obsahuje celek a celek ví o každé své části. Ať hovoříme o Vesmíru, nebo o Zemi, o jakékoli součásti tohoto životního rámce, všechno v sobě nese prvek synchronicity. Když potom dojde k nějaké nepozornosti – k nepozornému přemýšlení, chování nebo jednání, synchronicita začne vše vyvažovat. Někdo tomu říká zákon akce a reakce nebo příčiny a následku, ale já to nepovažuji za příčinu a následek, spatřuji v tom pouze jakýsi „pohyb. Slova příčina a následek ve mně příliš evokují, že víme, co je čím. Ale jak stárnu, zdá se mi, že vůbec nevím, co je příčinou a co následkem. Přijde mi, že bytosti, věci, události a energie jsou natolik propojené, že když se něco v energetickém systému děje, musí se to nějakým způsobem projevit. A protože hovoříme o více dimenzionálním systému, který je komplikovaný, tak to, co probíhá jako impulz a signál ve vnějších vrstvách, se projeví v daleko hlubší rovině. Jenže v případě „příčiny a následku bychom to mohli chtít vnímat naopak co se stane v té hrubější a pomalejší dimenzi, vyvolá reakce v dimenzích jemnějších. ovšem nic nevím o rychlostech, o časech, o tom, co čemu předchází.

 

Život

 

Mě zajímá život! Ponořit se do něj, vnímat jeho tep, sílu, dýchat… Duchovní vzdělání není od toho, že získáváme mety. Jsme tady a teď!

Hmotu jsem přestal vidět negativně. Je to energie, vibrace, zrcadlo našeho vnímání. Jsme to my, kdo vytváří její podobu. Je výrazem našeho uvažování. Chápou to ti kteří se ponoří na delší dobu do tmy. Odvyknou od světla a noří se do sebe, do svého nitra. Najednou v naprosté temnotě uvidí lidi, slyší je, vidí, jak se hýbou, něco dělají. Pak stačí jen kousek k tomu, že poutníci temnotou pochopí, že jsou to oni, kdo tvoří. V běžném stavu zakletého vědomí jen obtížně chápeme, že jsme to my, kdo vytváří realitu. Jsme do ní zabudováváni od dětství, nedovedeme porozumět, že žádný stůl ve skutečnosti není. „Jak není On tu přece jasně je! Stojí před námi! Tvrdí nám to zdravý rozum. Ale stejný zdravý rozum říká Papuánci, že před ním stojí duch. „Ten duch je tady! Papuánec ducha vidí, zatímco my ne. My nevidíme nic. Je Papuánec blázen On vidí ducha a může ho popsat. A podle toho jedná… Stůl je pro určitý druh vnímání také jen energie, shluk atomů a molekul, které vibrují kolem sebe, a cosi kmitá mezi nimi. Ale jak je to s duchem Hodně významů neznáme, chybí nám k tomu znalost jazyka Papuánce. Můžeme něco odtušit z jeho neverbálního projevu, ale podstatná většina nám zůstane skryta. Když neslyšíme, co nám říká, nechápeme obsah. Pozorujeme jej, učíme se významům jednotlivých slov. A pak se jednou stane, že zakusíme vhled. To, co jsme považovali za oddělené samostatné jednotky řeči, začne dávat smysl. Cítíme jej fyzicky v komunikaci, jako výměnu. Vibrace hovoru vstupuji do našeho pole.

 

Voda a půst

 

Proud Života existuje miliony let! Formy života jsou pospolu a fungují v souladu. Slyšel jsem, že dnes lékaři ve Spojených státech povinně očkují dětí proti chřipce. Každý rok. Podle některých výzkumů prý vyvstává podezření, že následkem očkování vzrůstá u dětí výskyt autismu, alergií, astmatu, atopické-ho ekzému. Japonci nedávno zakázali dávat lék Tamiflu mladým lidem, protože zjistili, že po jeho požití ztrácejí pud sebezáchovy — skáčou z okna a vrhají se pod auta. Kvůli „dobrému obchodu. Co kdyby zkusili pít vodu Organismus má nesmírné sebeúzdravné schopnosti. Proč tedy nezkusit vysadit léky a prolít se vodou Pročistit se Nemusíme tomu přece bezmezně věřit, ale můžeme být otevření a mít chuť experimentovat…Začal jsem působení vody chápat, když jsem procházel dlouhodobějšími půsty. Pil jsem vodu a sledoval její účinky. Dříve jsem četl o případech lidí, jimž při Půstech začaly mizet nejrůznější nemoci a bolesti. Příčinou možná nebyl půst samotný, ale působení vody. Voda tělo vymývá a očišťuje. Můj kamarád držel půst čtyřicet dnů a poprvé v životě se zbavil úporných bolestí zad, které měl po celý Život . Zkoušel všechno – lékaře, léčitele, cvičení, všelijaké manipulace. Pak se rozhodl držet půst, pil destilovanou vodu z destilačního přístroje a přestala ho bolet záda. Dokonce se mu vyléčil kotník, který měl kdysi zlomený a méně pohyblivý. To půst mu ho uvolnil. A zázračné očistné schopnosti vody. Doktor Batmanghelidj tvrdí, že čistou vodu žádný jiný nápoj nenahradí. Limonády likvidují vodní hospodářství, o kofeinu a alkoholu ani nemluvě. Můžeme pít čerstvé džusy, ale kromě nich pořád potřebujeme také neutrální vodu. Obrazně řečeno – voda vstupuje do těla otevřeně a napojuje se na tělesné informace podle potřeby. Ostatní tekutiny vnášejí do těla již svůj názor. Co umí voda udělat v přírodě, provede i v těle. Náš organismus potřebuje její neustálý přísun. Prahne po uvolnění, čištění, proudění, potřebuje „pravdu.

 

(zdroj Země cesta blázna, Jaroslav Dušek, Pavlína Brzáková)

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>