O mně

martin bile

Když jsem byl malý kluk, babičkami vždycky říkala, že jsem šikovnej. Všechno jsem chtěl znát. Byl jsem tvor zvídavý a tvořivý. To mi ostatně zůstalo i v dospělosti…

 

Jako dítě mě lákaly snad úplně všechny dovednosti a zájmy. Příroda, zvířata, rád jsem maloval a kreslil, zpíval, chodil s dědou a babičkou do kostela, zajímaly mě vlaky a železnice, vojáci, indiáni, kombajny a technika, hodně jsem jezdil na kole a nebo jen tak běhal s klukama venku. Lepil jsem modely letadel, lodí, papírové modely časopisu ABC, sbíral známky, odznaky, motýly, pivní etikety, také jsem pletl a naučil se šít a vyšívat, odléval jsem stopy zvířat, stavěl úkryty na stromech, pěstoval kaktusy – zkrátka nebylo nic, co bych nechtěl vyzkoušet nebo se naučit.

 

Později přišly i videohry a po nich počítače, to byl dost dobrý důvod přestat chodit ven. Rychle se to stalo tou nejlepší možnou zábavou. Stovky hodin jsem proseděl před monitorem ponořen ve hrách. Všechno ostatní pro mě jako by přestalo existovat. Když jsem potom na konci deváté třídy přemýšlel, co dál, počítače byly jasnou volbou. Snažil jsem se, nicméně studovat výpočetní techniku mi nebylo souzeno. Na žádný z mých vysněných oborů mě nevzali.

Byla to velká prohra. Nezbývala jiná možnost, než nastoupit na strojírenský obor průmyslovky v Jedovnicích. Nic mi to neříkalo, ale co člověk v 15 letech nadělá. Tou dobou jsem to tak ještě nevnímal, ale teď jsem za to upřímně vděčný. Získal jsem do života mnohem lepší kvalifikaci a počítače mě i tak provázejí až do dneška.

Po maturitě se mi už nechtělo učit. Lákala mě svoboda a možnost vydělávat si vlastní peníze, proto jsem zavrhl jít na vysokou.

 

Člověk se učí nejlépe tím, že věci prostě dělá.

 

A tak jsem šel dělat. První profese po škole byla „pomocný dělník na stavbách“. Nic moc, řeknete si, ale z jiného úhlu pohledu jsem se díky tomu naučil širokou řadu dovedností jako například sádrokartonové montáže, polystyrenové fasády, zedničinu či obklady. To všechno se mi hodí i teď. Naposledy minulý rok při rekonstrukci našeho domu svépomocí.

 

Kolik dovedností umíš, tolikrát jsi člověkem.

 

Časem se naskytla příležitost pracovat jako obsluha CNC frézovacího centra. Lítat po stavbách už mě moc nebavilo. S nadšením jsem proto nabídku přijal. Učení mi šlo rychle a když to šéf zpozoroval, udělal ze mě po měsíci zkušební doby technologa. Ještěže mám strojárnu, říkal jsem si! Zajímavá náhoda. Ve stejném zaměstnání pracuji až do teď a jako jeden z mála lidí můžu říct: má práce mě baví!

Musím ale také přiznat, že jsem vždycky nebyl úplný svatoušek. Jak už jsem zmínil, zajímalo mě vše neznámé. Moje dětská zvídavost přešla v období dospívání v experimentovaní s různými drogami. Učarovala mně techno hudba. Kouřil jsem trávu, vyzkoušel LSD, MDMA a houbičky. Zažil jsem první změněné stavy vědomí. Bylo to divoké období mého života. V mnohém mě samozřejmě také ovlivnilo. Působil jsem několik let jako DJ a promotér. Bavilo mě tvořit. Dál jsem se učil novým věcem a poprvé přičichnul k počítačové grafice.

Bylo to zlomové období plné změn. Z ničeho nic mi do života vstoupily dvě holky. Zamiloval jsem se a najednou už nebyl sám. Stal se ze mě táta dvouleté holčičky a přítel milé maminky. Byli jsme tři. Rodina postoupila na první místo mých zájmů. Je zvláštní, že jsem si rodinu vždycky přál a plánoval ji kolem 25 let. Krásně se mi to splnilo…O dva roky později se narodil ještě náš syn.

 

martin a děti

 

Bezprostřední přítomnost u porodu pro mne byl silný transformační zážitek, kterým se něco uvnitř mě probudilo. Několik měsíců po menší krizi plné stresu a strachů, kdy se vše hroutilo, nastal další zlom. Začal jsem hledat cesty, jak z toho ven, a řešení jako by ke mně sama přicházela. Objevily se knihy a meditace, touha po poznání, jinými slovy – pro ostatní lidi jsem se prostě zbláznil.

 

Otevřela se kreativita a touha se rozvíjet. Vybudovali jsme zahradu, pustil jsem se do studia angličtiny, vrátil se k pěstování kaktusů a našel zalíbení ve vektorové grafice. Uspořádali jsme s přáteli dvě benefice Live for Life. Následně v roce 2013 vznikla první verze tohoto blogu.

 

martin upraveno1

 

Pořád objevuji a zkoumám svět. Bydlím na venkově. Hraju si s našimi dětmi. Zahradničím. Nedívám se na televizi. Nesleduji zprávy a nečtu noviny. Nebarvím si vlasy. Nekouřím. Nejím maso. Nebojím se. Nestěžuju si. Nemám žádné dluhy.

 

Hodně čtu. Učení mě, světe div se, baví! Proto chci s vámi sdílet své nadšení, třeba to někomu také promění život, inspiruje, pobídne, zkrátka nakopne či motivuje k tomu začít dělat věci jinak…svobodně, jednoduše, bez stresů a spěchů.

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>