Vypudili jsme televizi

Jako dobrý tah se ukázalo, že jsme vypudili televizi.

 

Přestal jsem číst noviny, jenom málokdy jsem se díval na televizi a odstěhoval jsem se pryč z města. S pomocí úspor a snížení výdajů za nejrůznější tretky jsme zjistili, že jsme falešné konzumní touze vystaveni méně než předtím. To, že jsem skončil se čtením novin a časopisů bylo zpočátku částečně myšleno jen jako takové cvičení v úspornosti, ale mělo to ten šťastný výsledek, že jsme se vymanili z pokušení milionu věcí. Zvláštní bylo, že ta zkušenost nás příjemně uspokojovala. To období mi nepřipadalo jako mizerné sebezapření.

televize

 

Jako dobrý tah se ukázalo, že jsme vypudili televizi. Ta je totiž prezentována jako služba, ale ve skutečnosti jde o metodu, jak nás simultánně strašit, odvádět naši pozornost od nás samotných pomocí zábavy, prodávat nám výrobky, které nepotřebujeme, a přinutit nás věřit v peníze jako v nějaké náboženství. Sledování televize může také způsobit, že si připadáme k ničemu: sledujeme v televizi odborníky na nejrůznější věci, jak něco dělají, místo abychom to dělali sami. Bertrand Russell říkal, že je lepší něco dělat sám a špatně než sledovat někoho jiného, jak to dělá dobře. Protestantům, kteří útočili na středověkou pověrčivost a magii, se o něčem tak magickém, mocném a oslabujícím, jako je televize, nemohlo ani zdát.

 

Samozřejmě, že touha neboli „honba za zlatem“ existovala už před vynalezením velkokapitalismu. V Anatomii melancholie vypráví Burton historku o tom, že Hippokrates našel Demokrita, jak sedí na kameni, čte jakousi knihu a rozřezává zvířata na kusy, aby „odhalil příčinu šílenství a melancholie“:

Hippokrates pochválil jeho práci, obdivoval jeho štěstí a volno. A proč ty, děl Demokritos, nemáš takové volno? Protože, odvětil Hippokrates, mně v tom brání domácí záležitosti, které musím vykonat pro nás, pro sousedy, pro přátele; výdaje, nemoci, ochablost a úmrtí, ke kterým dochází; žena, děti, služebnictvo a podobné záležitosti, které nás připravují o náš čas. Po této řeči se Demokritos na celé kolo rozesmál (jeho přátelé a okolo stojící mezitím plakali a bědovali nad jeho šílenstvím). Hippokrates se zeptal na důvod jeho smíchu. Demokritos mu odpověděl, že se směje marnivostem a parádnictví doby, lidem postrádajícím ctihodné činy, honbě za zlatem, nekonečné ctižádosti. Vynakládat takové nekončící úsilí pro trochu slávy a přízně okolí, kopat tak hluboké doly do země pro špetku zlata a mnohokrát nenajít vůbec nic a ztratit tak život i majetek…

televize dítě

 

Lidé přikládají důležitost mnoha nesmyslným věcem. Uctívají je jako podstatnou část svého bohatství, sochy, obrazy a podobné majetky, draze koupené a tak umně tepané, že jim chybí už jen promluvit, a přitom nesnášejí, když na ně promluví živá bytost. (…) Když má divoký kanec žízeň, tak se napije, ale ne víc; a když má plné břicho, přestane žrát: ovšem lidé jsou nestřídmí v obojím – stejně jako ve své smyslnosti dychtí po tělesném obcování v daný čas; muži neustále, čímž ruinují zdraví svých těl.

 

Rozjíždět velkolepé projekty na dolování zlata a potom nenajít zhola nic, to je přesná metafora dnešní touhy a aktivity. Burton pokračuje a uvádí „zkrocení touhy“ jako jednu z cest ke svobodě. Skutečně, jenom blázni jsou otroci:

 

Už Ciceronův paradox říká: „Moudří lidé jsou svobodní, ale blázni jsou otroci.“ Svoboda je schopnost žít podle vlastních pravidel, která si sami určujeme: kdo má tuto svobodu? Kdo je svobodný?

Je moudrý, takže umí ovládat svoji vůli, přesto silný a stálý, chudoba, smrt ani pouta ho neděsí, krotí své touhy, pohrdá poctami, spravedlivý a opravdový.

 

 

(Tom Hodgkinson – Jak být volný)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>