Nemáte čas? Zahoďte hodinky!

Jak se osvobodit ze sevření hodinového času?

 

čas

 

Tom Hodgkinson ve své geniální knize „Jak být volný“ píše….

 

Drogy jsou tak populární právě proto, že nabízejí krátký únik z otrockého času, obchodnického času, času jako komodity v tom smyslu, jak ho popisoval Benjamin Franklin. Umožňují nám vystoupit z tohoto uměle vytvořeného konstruktu a místo toho tancovat, povídat si nebo meditovat. Sami sobě dovolujeme stát se otroky času. Jak skličující způsob života.

Čas na nás neustále tlačí, nutí nás, abychom si pospíšili, udělali toho ještě víc, abychom nastolili v životě pořádek. Čas je obří karatel, který nás neustále napomíná. Takže jak se osvobodit ze sevření hodinového času? Jedna prostá odpověď zní: řádně proškrtat denní agendu. Já mám sklony natěsnat do denního rozvrhu co nejvíc věcí, a to je vždycky chyba. Buďte realisté. Nežádejte toho po sobě příliš. Dělejte míň. Dopřejte si prostor. Proškrtejte svoje vyřizování a schůzky na absolutní holé minimum, tím si vytvoříte prostor pro příjemnější a životnější „věci, které se prostě dějí“. Když dovolíte, aby se vám věci děly, život začne mít napětí a spád. Takže si mezi jednotlivými schůzkami dopřejte obrovské mezery. Dopřejte si obrovské mezery v životě, protože právě v těchto mezerách je ukrytý váš život. Je to skvělé třeba ve chvílích, kdy se všechno začne bortit.

 

Musíme také opustit takové ty otrocké představy jako „na to je den příliš krátký“ nebo „nemám čas“. Když říkáme, že na něco nemáme čas, tak tím vlastně ve skutečnosti myslíme: „Dal jsem přednost něčemu jinému.“ Lidé říkají: „Nemám čas na čtení/procházky/hraní/vaření/ koukání z okna.“ Ale zdá se, že na dlouhé hodiny sledování televize každý den čas mají. Pocit, že není dost času, funguje jako otrokář za našimi patami, který práská bičem a říká nám, abychom sebou hnuli.

Je jedním z triumfů kapitalistického projektu, že ten otrokář je teď uvnitř nás samotných, což ušetří ohromné částky za jeho plat. A co je horší, nechali jsme se napálit a za naše vlastní peníze jsme si koupili maličkého otrokáře, kterého si připínáme na zápěstí. Bílý králíček je otrokem královny, senilní patolízal. Takže jak vidíte, zahodit hodinky je vaše revoluční povinnost.

 

Je také absurdní myslet si, že trpíme nějakým nedostatkem času, protože každý z nás má času přesně stejně, den má totiž vždycky dvacet čtyři hodin. Není možné, aby jeden člověk měl míň času než druhý. Takže místo toho, abyste říkali „nemám čas,“ přinuťte se říkat ,,mám spoustu času“. Někdy mohou slova předcházet skutečnost. Pocit dostatku času je motor konzumní ekonomiky.

 

Pokud máte pocit, že se vám nedostává času, stanete se snadnou kořistí výrobků, které jsou v reklamách nabízeny s příslibem, že nám „ušetří čas“, takových těch přístrojů usnadňujících práci. Třeba automobil vám z dlouhodobého hlediska neušetří ani minutu času. Ivan Illich jednou spočítal, že když sečtete všechen čas, který autu věnujete, včetně jízd do servisu, a k tomu přidáte čas, strávený vyděláváním peněz, abyste měli za co koupit benzin a zaplatit údržbu auta, a tento čas potom podělíte počtem kilometrů, jež najedete, tak vám vyjde průměrná rychlost asi 8km za hodinu. To už byste i na kole jeli rychleji. Rychlost nám paradoxně užírá z našeho volného času.

 

auta

 

Takže jestli chcete ušetřit peníze, tak už se nepoddávejte diktátu času. Ve svém každodenním životě se snažím vítat pohromy. To se snadněji řekne než udělá, ale když se vymaníte z příliš striktního osobního časového rozvrhu, můžete i na pohromu nahlížet jako na dobrodružství. Pohromy také rozrušují zaběhanou rutinu.

 

 

(Tom Hodgkinson – Jak být volný)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>