Pravděpodobnostní vlny


jak zhypnotizovat Marii

Při čtení této krásné knihy jsem narazil na jednu velmi zajímavou pasáž, kde autor myslím naprosto přesně vystihl princip, na kterém funguje veškeré dění, jakožto i celý svět kolem nás…Chtěl bych se proto s vámi o toto poznání podělit. Přeji vám příjemné čtení!

 

Otevři tu knihu na libovolné stránce… Pilot sebral knížku z postele zakryté přehozem, kam ji předtím pohodil, a otevřel ji na náhodné stránce, s nedočkavostí, s důvěrou. Pasáž, na kterou mu padl zrak, byla vědecká, hutná jako černý chléb v ústech hladovějícího.

Jsme ohniskovými body nesmírně tvůrčího vědomí. Jakmile vstoupíme do námi konstruované holografické arény, již nazýváme časoprostorem, začneme vypouštět divoce tryskající ohňostroj tvořivostnich částic imajonů. Imajony nemají samy o sobě žádný náboj, ale naše postoje, preference a přání je silně polarizuji a vytvářejí z nich shluky konceptonů, vysoce nabitých částic, které mohou být kladné, záporné i neutrální.

Postoje, preference, přání, pomyslel si Jamie Forbes. No ovšem! Ty určují, které sugesce příjmu, ať už vědomé, nebo ne. Ty tahají za nitky, usměrňují myšlenkové částice… jak že jim ten chlapík říká? Znovu si přečetl poslední souvětí: imajony.
Mezi nejběžnější kladné konceptony patří euforiony, excitony, blahony, veselony. Mezi nejčastější záporné konceptony se řadí chmurony, trudony, mizeriony, zoufalony.
To, co cítím teď, musejí být excitony, pomyslel si. Každé individuální vědomí vystřeluje ze svého středu v neutuchajícím, bouřlivém gejzíru tvořivosti neomezené množství konceptonů. Z nich pak vyrůstají konceptonová mračna, která mohou být neutrální nebo silné nabitá – vznášet se bez tíže nebo mít váhu olova – podle povahy částic, jež v nich převažují.

Každou nanosekundu dosáhne neurčitý počet konceptonových mračen kritické hustoty a kvantovým skokem se promění ve vysokoenergetické pravděpodobnostní vlny, které nadsvětelnou rychlosti prozáří nevyčerpatelnou zásobu přesycených alternativních událostí.
Stránka na vteřinu zmizela a on uviděl ohňostroje vybuchující v jeho mozku, jako záběry z mikroskopu umístěného na oběžné dráze.

Pravděpodobnostní vlny, v závislosti na svém náboji a povaze, vybírají z těchto potenciálních událostí vždy takové, jejichž holografický projev odpovídá vnitřní polaritě tvůrčího vědomí.
To mě přivedlo k řízení letadel. Vnitřní polarita. Vizualizace. Autosugesce, která z myšlenkových částic uhnětla… jak tornu říká? Pravděpodobnostní vlny. Ten spisovatel, aniž si to uvědomuje, popisuje, jak v každodenním životě funguje hypnóza, sugesce, zákon přitažlivosti!

Zhmotnělé události se stanou onou zkušeností mysli, která má všechny aspekty hmotného světa nezbytné k tomu, aby z nich utvořila věci skutečné a poučné pro tvůrčí vědomí. Tento samovolný proces je fontána, z níž tryská každý předmět a každá událost na divadelní scéně časoprostoru.
Předměty jsou nepochybně výsledkem naší vzájemné dohody a našich vizualizací. A události? Co jsou události jiného než předměty sobě blízké ve vzájemné interakcí?
Přesvědčivost imajonové hypotézy spočívá v její možnosti osobního ověření. Z imajonové hypotézy vyplývá, že pokud se vědomě zaměříme na pozitivní a život potvrzující hodnoty, jakmile k těmto hodnotám upneme svou mysl, polarizujeme masy kladných konceptonů,
uvádíme v činnost blahodárné pravděpodobností vlny a přitahujeme prospěšné alternativní události, jejichž existence by se jinak neprojevila.
To není hypotéza, pomyslel si, to je zákon. Ano! Skutečný zákon, tj. takový, který si může každý sám ověřit.
Obrácený postup platí pro tvorbu negativních událostí, mezi tím je jen nevýrazný průměr. A priori nebo záměrně, nevědomky nebo plánovitě si nejen volíme, ale i vytváříme viditelné vnější podmínky tak, aby co nejpřesněji odpovídaly našemu vnitřnímu světu.

A tečka. To je celá věda. Tvoříme svůj vnitřní svět. V tom, co se nám jeví jako vnějšek. Tvoříme předměty, události. Co ještě? Ponaučení. Předměty a události se rovnají zkušenostem a ponaučením, která si z nich vezmeme. Nebo nevezmeme a místo toho tvoříme další předměty a události a podrobujeme sami sebe dalším zkouškám. Byla to náhoda? Ze všech stran, jež mohl nalistovat v knize, kterou měl nutkání si koupit, se jeho prst zastavil právě na téhle stránce z kolika? – nalistoval konec – z tří set devadesáti sedmi. A vybral si právě tuhle knihu z… z bůhvíkolika. Kdepak náhoda, pomyslel si, osud a praktická ukázka toho, jak funguje zákon přitažlivosti. Tohle je ta její teorie. To není teorie, pošeptala mu, to je zákon.

 

(Jak zhypnotizovat Marii – Richard Bach)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>